Umění uklidnit miminko

02.07.2015 19:06

... je nedůležitější a nejstěžejnější rodičovská dovednost. Řekla bych, že je také nejtěžší, protože ve společnosti panuje povědomí, že miminko,  které je nakojené, přebalené by nemělo plakat a mělo by samo usnout. Tento cíl se stále dokola předkládá novým rodičům a tento cíl je pro ně často nedosažitelný a proto se rodiče mohou cítit velmi frustrováni. 

Schopnost uklidnit svoje miminko je maminkám velmi oslabena již v porodnici.  Je zcela normální, že novorozené miminko může druhý nebo třetí den po porodu dost plakat a stává se, že jej neutiší ani prs, ani jednoduché spočinutí na maminčině hrudí. V tomto okamžiku nastává situace, kdy by se „čerstvá“ maminka měla učit miminko utišit i jinými způsoby. Například jednoduchým houpáním miminka, zpíváním, monotónním mluvením, nošením miminka,  ideálně v šátku. Právě v těchto, pro maminku mnohdy zoufalých situacích je nejdůležitější miminko uklidnit, uspat a zajistit mu následné probuzení na maminčině těle v bezprostřední blízkosti jejího prsu. Po takovém spánku je daleko větší pravděpodobnost, že se miminko ve stavu probouzení přisaje na prs, obzvláště, pokud- li se před tím přisávalo velmi obtížně nebo se nepřisávalo vůbec  a bude se v klidu kojit a kojením se více uklidni a těžká situace se již nemusí zopakovat.  Reálně maminky v těchto zoufalých situacích v porodnici navštíví sestřičku a ta většinou mamince nabídne dokrm umělým mlékem a maminka jej v zoufalství přijme. Miminko pak usne. Co se následně honí hlavou zoufalé mamince zde nechci rozvíjet. Chci zde vyjádřit podporu maminkám, aby se nebály, své miminko stále zkoušet uklidnit svojí přítomností a výše zmíněnými způsoby,  což přiznávám, že je v porodnici, kde spí další maminky a miminka velmi těžké. Doma se již maminky vůbec nemusí bát při uklidňování miminka být hodně kreativní.

V poslední době jsem narazila na pár vyjádření a v praxi jsem se reálně setkala s maminkami, jimž bylo doporučeno nechat miminko na jejich hrudi vyplakat.  Některé maminky byly z tohoto zážitku doslova zničeny. Cítily se velmi špatně a jejich okolí nechápalo, co se děje, když viděli rudě řvoucí miminko a plačící maminku.  Přitom pro úspěšné poradenství při kojení  mamince je prvním pravidlem nenechat miminko ideálně rozplakat vůbec nebo pokud již začíná plakat více, co nejdříve ho uklidnit a podporovat maminku, aby svoje miminko uklidnila. Někdy tyto situace vypadají až vtipně, když maminky nabádám, aby si vzpomněly na svoje taneční nebo na první romantický tanec se svým mužem. V těchto chvílích blahořečíme výrobcům šátků a gymballů. Jsem hodně překvapena, že se maminkám říká, že jejich miminko může plakat a že si potřebuje vyplakat zážitky z porodu. Tyto informace jsou spekulativní a nejsou podloženy žádnými vědeckými studiemi. Naopak vědecké poznatky dokazují to, že pláč pro děti není dobrý. Je vědecky dokázáno, že malá miminka mají velmi krátkou paměť a proto se na jejich potřeby má reagovat velmi rychle právě proto, aby nedocházelo k předráždění jejich, prozatím nezralé nervové soustavy.  Pokud žena neměla dobrý porod, je výborné, když to má komu říci, komu se svěřit, ba dokonce pokud má možnost své trápení řešit se skutečným odborníkem.

Bohužel, v dnešní civilizované společnosti, na rozdíl od afrických žen, pláči dětí, obzvláště, když se rodí v systému,  asi úplně zabránit zatím neumíme, ale určitě jej nemusíme podporovat.